Zemité barvy jsou hladivé

Možná máte oblíbenou zcela jinou skladbu barev. Je to podobné, jako skládat hudbu. Všechno musí ladit. Všechny vrstvy a struktury musí navazovat. Kde jedna končí, jiná začíná.
Zemité barvy jsou odstíny země. Od pískových, jílových odstínů po ty tmavé, plné životadárného humusu. A kde je život, tam to i roste. Zelenkavé povlaky mikromechů a lišejníky. Tento svět mám obzvlášť ráda.

Stačí se trochu zasnít a kombinovat. Základem je našedlý odstín, který převládá. Je to jako čisté plátno, kde ostatní barvy začnou hrát svá sóla. K omítce je změkčující a hřejivý prvek dřevo. A z textilií samet. Je mechově měkký, zároveň může vnést trochu chladu do rozpálené barvy jílu. Oranžové a červenavé.

Když si pohlídám jednotlivé struktury, poskládám proužek k proužku a čaramůru k čaramůře, začíná se projevovat logika. Každá logika v projektu podává důkaz o záměru. Plní se záměr. A hudba zní už v plné síle a čistě.

Když přidám svítidlo. Pak volím kovové. S průřezy ve stínidle a jistou geometričností. Tím vyplním fádní pohledy na šedavou omítku a propojím s nábytkem vyšší patro vrstvy místnosti. Ve spodu tmavé a nahoře světlé. Takovým propojovatelem je i obraz. Krásně k sobě se svítidlem ladí. Jakoby si vyhovovali od samého začátku.

A co je to za místnost? Mě by bavilo v ní čekat. Třeba někdo přijde a budeme si povídat. O barvách života nebo o černobílých pravdách.