To se tak stává

Myslím, že všechno funguje právě obráceně, než by člověk potřeboval. Nejvíc plánů mám, když se mi nedostává financí. A to je dobře. Když není peněz navíc, pak musím vybírat projekty podle priority.

Teď mám třeba v hlavě několik obrazů, co bych chtěla namalovat. Není to malé číslo, je to třeba šest motivů, o kterých mám ucelenou představu. A z toho čtyři motivy nebudou pastelkou, ale olejem.

Aby ta energie zůstala zachovaná, dala jsem si v hlavě podmínky. “Nové barvy, plátno, štětce a všechno potřebné koupíš, ale něco musí jít z domu.”

Mám plno věcí, které nepoužívám. A ty jen drží energii. Protože se kolem toho musí uklízet, dávat pozor, aby se to neztratilo, neupadlo, neodřelo. Překáží to. Můj budoár není nafukovací. A já potřebuju kolem malování prostor. Ty obrazy budou dost velké, počítám alespoň s formátem 70x90cm.

A pak chci hotový obraz nafotit, tedy potřebuji zase prostor, volný, bez věcí. A pak ty obrazy musím vhodně skladovat, aby to schlo, nevlhlo, nelezl po nich pavouk. A proto opět potřebuji volný prostor!

Tedy jsou to spojené nádoby. Musím mít volný prostor, peníze a přidám čas. Už jsem nafotila první kousky.

Chci sem dávat všechno, co je zajímavé pro interiéry, pro focení nebo pro kreativitu. Jsou to věci nové i použité. Moc se mi líbí, jakou to má pointu. Dávat tyto kousky do vzájemných barevných a texturních souvislostí. Jako koláže. Zároveň těm použitým dávat další šanci k použití. A také zde prozradím malé tipy, jak si v interiéru nebo s focením poradit.

To se tak stává. Umění a kreativita vždycky vzniká tam, kde je nedostatek. Není na co čekat. A pamatujte, jen trénink dělá mistra.