Jsem cáklá a vím to

Ano, vím to a smířila jsem se s tím. Jsem cáklá. Ať dělám, co dělám, stejně se můj rozhovor obvykle otočí i kolem svítidel. Svítidla byla vždycky u mě středem pozornosti, velmi si jich všímám úplně všude. Je to deformace.

V televizi a filmech pozoruji, jak si s tím poradili v interiéru. Obvykle to hodnotím velmi nahlas, a to úplně nesouvisí s dějem pořadu nebo jeho zápletkou. V tu chvíli působím jako rušivý element.

Když se mi něco moc líbí, mám potřebu si to zakreslit a produmat. Opět v tu chvíli film vůbec nesleduji a případné dotazy k němu neslyším. Já už to dávno kombinuji s kobercem, obrazem, dalšími barvami.

Tvrdím, že interiér dělá svítidlo. Můžu u něj sedět na zemi, nemusím kolem sebe mít nic. Svítidlo je pro mě základ. Je to krásný propojovatel stylů jednotlivých místností. A musí být krásné i zhasnuté.

V obchodech se často věší do úrovně očí. V takové výšce doma nikdy viset nebude, vždycky bude výš. Ale úroveń očí má něco do sebe. Všimnete si totiž detailů, které by vám jinak unikly. Do stínu, do výšky, z dohledu. V místnosti je to pak vidět třeba od dvěří směrem do místnosti. Což se v obchodech tak nepozoruje. V obchodu všechno svítí a je v úrovni očí.

Přála bych si obchod, kde je tma. Večerní obchod na prodej svítidel. A tady si vyzkoušet, jak co svítí. Vidět to. Ohmatat, prozkoumat. To je základ pro úplně jinou představu. Jednou se třeba dočkám. Do té doby zůstanu prostě cáklá.