Jak si jedno království vyřešilo problém.

Lidé žili v jednom dalekém království. A zvláštní bylo, že tam nežili jenom lidé, ale i zvířata. Ale byla jiná, než jak je známe dneska.

Náš příběh je o jednom vodním zvířeti. Spalo v jezírku v jeskyni, bylo celé pokryté šupinami a tělo mělo obrovské. Něco ve tvaru žáby, ryby a hada. Lidé mu říkali drak.

Drak se v jezírku pohyboval sebejistě. Proplouval pomocí ploutví, co vypadaly jako křídla. A když vylezl na souši, mával jimi vzduchem, aby si pomohl s přesunem těžkého těla a odlehčil tak svým dvěma nohám. Víc jich neměl. Co ale na souši uměl dobře, to bylo otevřít tlamu a vychrlit oheň. Někdy si tak ve tmě svítil, aby měl ponětí, kde v jeskyni právě stojí.

Je tedy zřejmé, že měl výborně vyvinutý zrak i čich. A cítil také svým hadím tělem jemné vibrace, které zachytil s naprostou přesností.

A teď se dostáváme k tomu, čím se tento drak živil. Miloval kozy, krávy, ovce, psy, kočky, a někdy vybral celý kurník slepic. A tak byl u lidí velmi neoblíbený. Protože si vzal všechno, co chtěl. Žádné ochrany majetku nebyly účinné.

Jeho výhodou bylo, že se ho lidé opravdu báli. Když vylezl z jezírka, prozradil se typickým šustivým zvukem a výrazným svištěním křídel vzduchem. Bylo to ohlušující. Zvuk s vysokým a zároveň nízkým tónem, že z toho zaléhaly uši a člověk padl bolestí na zem. Zvířata se plašila a měla snahu utéci. Bránit se ale nemohla. Byla připoutána nebo zavřena v chlévech a to byla pro draka jednoduchá kořist, která byla na dosah. Některá roztrhal a sežral, jiná potrhal a zranil.

Lidé se tedy ze strachu přizpůsobili a často i trpěli hlady. Proto vymysleli, že by bylo vhodné obětovat vybrané zvíře a předložit ho do jeskyně k obětnímu kameni, aby si ho drak rovnou vzal a ani jeskyni neopouštěl. Docela dlouho to dobře fungovalo. Drak se vynořil z jezírka, spatřil oběť u kamene, prostě si k ní dolezl, zvíře ochromil pomocí zvuku a světla a prostě ho pozřel.

Časem už mu to nestačilo a občas, dost nepředpokládaně, jeskyni opustil a dožadoval se dalšího zvířete k jídlu. Řval směrem k nejbližší vesnici a chrlil oheň, jako když má spalující hlad. A to budilo hrůzu. V poslední době popálil svými slinami pole, stoh a les. Situace se zdála být neudržitelná.

Obyvatelé království se rozhodli, že se draka zbaví. Že najmou bojovníky, kteří draka zabijí. Hledání trvalo velmi dlouho. Bojovníci se moc nehrnuli, protože drak si s nimi lehce poradil a oni tak posloužili jako strava. Přechodnou dobu se živil těmito dobrovolníky, ale celá situace se začala opět hrotit, když se najenou už žádný obětavec nenašel.

A tak se stalo, že se znovu začal opakovat celý ten problém, kdy drak navštěvoval vesnici jednu po druhé, pokud už v jeskyni nebylo nic připraveného k jídlu.

Možná si řeknete, proč se lidé neodstěhovali. Proč to snášeli. Oni to zkoušeli. Ale základem života je voda. A ta není všude. A když už někde je, většinou už tam někdo žije a nemá v úmyslu ustoupit někomu jinému. Navíc drak už měl v tomto dost jasno a dokázal ujít i dost dlouhou cestu a pak ze vzteku vyplenit všechno, co viděl a potkal. Podpálit, vyžrat a zahlušit.

Jedinou cestou a možnou alternativou, jak se draka zbavit a přerušit tak tento vzorec chování, bylo ho opravdu zabít. Dřív, než se rozmnoží a naučí to své potomky.

Jak to vymyslet, aby se našel někdo, kdo draka zabije, to trvalo docela dlouho. A pak se našlo velmi odvážné řešení, které stálo hodně vysokou cenu.

Do jeskyně připoutají mladou dívku. Bude to mít dva efekty. Buď ji drak sežere a tak se zasytí, a nebo se její ctitel, nápadník, co o ní stojí, o ní s drakem utká a když ho zabije, bude dívka jeho.

Myšlenka se zdála dobrá. Mladé dívky křičely o pomoc, mladíci bojovali s drakem, ten je přemohl a celý mladý pár sežral. A od té doby zapracoval krutý systém, kdy se z mladých dívek celého království losovala jedna, která musela přijmout svou roli a vzdát se života ve prospěch celku. Někdy se ukázal mladý či starý bojovník a jindy nikdo.

Celá situace se hrotila, obyvatelé se bouřili, protože se stále vybíraly dívky jen v chudých čtvrtích. Boháči si uplatili, co potřebovali. Některé rodiny, které již odprodali svoje majetky a už neměli peníze kde vzít, si museli půjčit u lichářů, aby oddálili osud svých dcer. Byly to smutné, nešťastné chvíle. A tak se lidé bouřili víc a víc. Děvčata postupně mizela a problém se neřeší.

Navíc má král také dceru. A kdy ta přijde na řadu! Král si už uvědomoval, jak nebezpečně se mu pod trůnem kouří. Proto jednoho dne vyhlásil, že svou královskou dceru vydá drakovi. A tomu, kdo ji zachrání, ji dá nejen za ženu, ale ještě s ní předá zachránci půlku království.

Zdálo se, že i tato výrazná odměna nebyla tak silnou motivací pro mladé a nezkušené muže. A dlouho se nikdo králi nepřihlásil. Nastal den, kdy se mladá princezna musela rozloučit se všemi a nechat se odvézt na místo do jeskyně, kde ji drak pozře.

Protože se ale stalo, že výrazně chyběly mladé ženy a dívky, a s nimi i hoši, kteří se pokoušeli je zachránit, zlákala nabídka princezny s půlkou království nejednoho siláka ve středních letech, aby se o záchranu pokusil. Hnáni vnitřní silou a vidinou skvělého zajištění života s výrazným mocenským vlivem, úspěchu a oslavou svého jména od ostatních lidí, vydávali se drakovi do sluje k boji. Neúnavně s ním bojovali, občas ho i trochu zranili. A i přesto, že drak zvítězil a bojovníka sežral, byl bojem tak uondaný, že princeznu už nechal být. A tak nastoupil další nadšený bojovník a celá ta řež se opakovala. Princezna byla silné lákadlo pro muže, kteří jeden po druhém sice padli drakovi jako strava, ale i zároveň oslabovali jeho sílu.

Nakonec přišel Bajaja a tomu se povedlo drakovi, šťastnou náhodou, odseknout hlavu. Je pravda, že drak už byl neustálým bojem unavený a tak už ztratil sílu z nedoléčených zranení. Bajaja byl ale ten poslední, co drakovi zasadil tu poslední ránu a tím byl oslavován jako obrovský vítez, který má nárok na princeznu a půlku království.

Princezna vyděšená a zcela vyčerpaná, se stala jeho ženou. A to je konec příběhu o jednom velkém snažení vyřešit velký problém jednoho království.