Čekala jsem

Kolikrát se mi to už stalo. Měla jsem nápad. Přišel jako z čistého nebe. Mazlila jsem se s ním a on v hlavě bobtnal. A pak jsem se rozhodla, že ho zrealizuji.

A ejhle. Nebylo to snadné. Zjistila jsem, kolik mi toho chybí. Nejsem vůbec připravená. Nechápu, kde jsem v sobě vzala tu troufalost něco takového dělat. A tak se nápad odložil “na později”.

Vlastně se tak jenom hromadily nápady. Realizace byly značně pomalé. Většinou vždycky něco jiného mělo tu správnou momentální důležitost. Až se to stalo stereotypem. Čekala jsem stále na nějakou změnu, že se něco stane samo. A nestalo se nic. Ale dnes vidím kolem sebe tu hromadu nápadů, které už zrealizovat můžu. Protože vím jak, mám na to prostředky a naučila jsem se věci, které jsem neuměla.

Tak vznikl i tento můj blog. Chci ho o kreativitě, objevování, příbězích. Chci o o životě, jak jde, plyne, bolí, směje se.

Tak si dáme dobrou kávičku nebo čaj a jdeme na to.