Část první – jak se to přihodilo

Pracuji jako merchandiser. Vystavuji svítidla a prezentuji je. V prosinci roku 2022 jsem si při jedné instalaci přetížila ramenní kloub a poškodila si ramenní pouzdro. Byla to ukrutná bolest. Taková, co ochromuje. Výrazná a odzbrojující. Nikdy jsem takovou nezažila.

Naordinovala jsem si klid. A mazala Voltarenem. Kromě klidu nezabíralo vůbec nic. A já přemýšlela, jak se toho zbavit. V únoru roku 2023 jsem onemocněla. Celý měsíc jsem ležela v posteli a nebyla schopna vůbec nic dělat. Samozřejmě se to podepsalo i na mé psychice. Bolelo mě rameno, měla jsem horečky, zimnice, únavu. Velkou únavu.

V posteli jsem si vzpomněla na mou kamarádku. Měla kobylu a ta jí utekla z výběhu. Prošla plotem a nějakým drátem a poškodila si nohu. Hodně. Měla velké krevní otoky. Bolestivé. A pamatuju si, jak mi řekla, že se asi zbláznila, protože jí koupila pijavice. A dávala jí je na nohu.

Tahle myšlenka mě zaujala. Začala jsem jí rozebírat. Řekla jsem si, že si kolem toho zjistím víc a že by mohla pomoci mě zvrátit můj stav. Následovalo velké pátrání na internetu, zejména na německých stránkách. Když jsem měla dost informací, které mě uspokojily, věděla jsem, že si je pořídím. A že je použiju a po napití je nechám žít. Budu se o ně starat. A hledala jsem v sobě další důvody, proč to mám udělat.

Třeba můj další pádný důvod byl, že jsem žena po přechodu. Že by mohly regulovat můj krevní tlak, který by jistě, tak jak je v naší krvi zvykem, vyšplhal na vysoký. Stejně, jako mojí mámě. A také jsem si řekla, že to celé podpořím tím, že se vrátím k tomu co, už znám dost důvěrně. K makrobiotické stravě.

Rozhodnutí padlo a já si objednala mou první dávku pijavic.

Když mi v den D byla doručena ta polystyrenová krabička s živým obsahem, neměla jsem odvahu to otevřít. Neměla jsem v sobě vůbec vyřešeno, jakým způsobem budu s živočichy nakládat. Tak moc nepříjemné to pro mě bylo. Odporné. Proto jsem požádala manžela, aby mi je do jednotlivých skleniček rozdělil. On se toho neštítí. Je bývalý potápěč. A tak to udělal. A zdálo se mi, že k nim nebyl vůbec milý, tak jako bych byla já. Ale ten odpor byl nepřekonatelný.

Pak jsem plánovala, který den vyzkouším svou první. Všechno jsem si načetla a také určila nejbolestivější místo na levém rameni. Protože přesně tohle místo mě omezovalo v pohybu. A měla jsem myšlenku, že do tohoto místa pijavice vloží látky, které otevřou ránu ke krvácení, tedy se tělo bude snažit místo samo léčit. Pak jsem si slibovala, že dá dávky na hojení a také proti bolesti. A samozřejmě jsem chtěla na ní vidět. Abych věděla, co bude dělat a jak to vypadá.

Bylo to večer. Sedla jsem si u manžela do naší kuchyně na židli a připravila si vše k aplikaci pijavice. Tamponky, vložku, skeničku na aplikaci, skleničku, kam pijavičku uložím po napití. Úplně rozrušená jsem nabídla pijavici, aby si vlezla do skleničky, což ihned udělala. Ta její lačnost mě překvapila a váhala jsem. Pak se odhodlala a skleničku přiložila na požadované místo tak, aby mohla na mou kůži.

Ze začátku, asi pět minut, se nedělo vůbec nic. Jen držela. Říkala jsem si: “O tak super, tohle tedy vůbec nebolí, tak to je skvělý! To dám.” To jsem ještě nevěděla, že není vůbec zakouslá a že nesaje. Ona se jen držela povrchu a nehýbala se.

Ale. Pak to začalo. Malinké intenzivní pícháníčko do jednoho bodu. To bolelo ukrutně. Zakusovala se asi čtvrt hodiny. Vždycky ve vlnách. Bylo to nepříjemné. A byla jsem z toho úplně rozrušená. Ale po té čtvrthodince to přešlo. A pak už jenom rostla. Pila hodinu a třičtvrtě. Nabobtnala do obřích rozměrů. Zvětšila svou velikost desetinásobně a byla tak vypasená, že byla až kulaťoučká. Pak se odpojila a odpadla. Málem jsem jí ani nestihla zachytit a spadla by na zem. Vložila jsem jí do skleničky. Mezitím mi z rány tekla krev a to dost rychle. Malý intenzivní čůrek. Za chvilku už mi stihl zakrvácet celou paži. Teklo to tedy opravdu dost. Víc, než jsem čekala.

Ruku mi manžel obvázal vložkou a přilepil ji k paži. Do rána jsem ji ještě měnila jednou. Byla úplně plná. Tedy to krvácelo výrazně. Kolem poledne druhý den to krvácet přestalo.

Na ruce se mi udělal flek kolem rány po kousnutí. Byl rudý, teplý, tvrdý. Rameno mě nebolelo. Nešlo s ním udělat celý pohyb, ale nebolelo a to byl obrovský úspěch. Navíc jsem chytla opravdu skvělou náladu, cítila jsem se tak svěží, jako už dlouho ne. Doslova nová energie v žilách. Věděla jsem, že tohle je ono. Tohle je moje cesta.

Asi za týden jsem nesla ze skladu jedno svítidlo. Vyběhla jsem pro něj jen tak v pantoflích, gumových. Takové levné papuče z tržnice. A uklouzla jsem na mokré trávě, na bahýnku po žížalách. Rozhodla ruce a letěla k zemi. A tou rukou, co bylo to zraněné rameno, jsem se udeřila o zíťku. Jako naschvál. Nedokázala jsem se zvednout ze země a posbírat. Nějakou dobu jsem tam ležela. To rameno bylo úplně v háji. Bolelo to jako čert. A věděla jsem, že tohle, tohle, bude ještě hodně dlouhý.